Neuvěřitelnou souhrou faktorů došlo k nebývalému zájmu
voličů o právo volby svého reprezentanta, který bude prosazovat a chránit zájmy
toho, kdo jej volil. Vyšší volební účast odrazila překvapující fakt, že většina
voličů není tvořena majiteli konsorcií, řetězců, předsedů sdružení průmyslu,
ale lidmi, žijících na úrovni standardu, který jim dovolí jejich mzda.
Vzhledem k faktu, že od roku 1991 si Češi utahují
opasky, nastolují krizová ekonomická opatření, reformují sociální a zdravotní
systémy, optimalizují školství a následně budují školství, otevírají tajemné
kufříky a aplikují zázračné balíčky, nelze očekávat, že na kterýkoliv
z dalších PR sloganů zareagují.
Jelikož po každých volbách dostanou voliči řádně vyčiněno za
to, jak volili, asi jim o loňských krajských volbách bylo poněkud jedno, že za
svou účast ve volbách dostanou opět „vynadáno". Po dvaceti letech je to poprvé,
kdy vyhrála levice.
Vyhrála levice. A co dál? Po prvotním šoku, kdy někteří
pravicoví politici narychlo zrušili objednané vizitky. Po skončení času, kdy
někteří levicoví politici poprvé prostudovali své programy, aby ke své hrůze
zjistili, co že to vlastně mají splnit. A po odeznění bolehlavu, kde se středovým
politiků z přemetů a salt zamotala hlava tak, že zůstali sedět mimo
jednací sál na zemi, nastal čas nalévání čistého vína do sklenic.
Proti sobě zde stojí dva výklady jedné fráze. Jedni tvrdí,
že „vláda lidu" je jasný dativ, tedy VLÁDA komu, čemu LIDU. Jiní ovšem tvrdí,
že smyslem zastupitelské parlamentní demokracie je toto tvrzení genitiv VLÁDA
koho, čeho LIDU.
Pokud tedy levice obstojí, vznikne i kvalitní pravice. Pokud
však levice nepřekoná opojení ze svého zvolení, obávám se, že nezbude u dalších
voleb nic jiného, než konstatovat, že nebyl zodpovězen akuzativ. Tedy, že není
volit KOHO, CO.
Ztráta důvodu volebního práva je pak onou smyčkou oběšené
společnosti.