Pubertu jsem prožil v Praze… volání velkoměsta. Zde jsem začal chápat slova jako společnost, společenství, přátelství či přetvářka.
A právě ono poslední slovo mě v devatenácti přivedlo k destruktivní myšlence: „Uteč, vrať se domů, najdi svou rodinu…“
Vykašlal jsem se na školu, přátele i nepřátele a jel domů, do Liberce.
Průvodčí, vlakvedoucí, odborář, rebel a autor mnoha článků pod mnoha pseudonymy. Mnoho písmenek, mnoho informací, mnoho pravd. Informace a jejich sdělení, čím dál víc mě přitahoval tento svět sdělení.
Informace, doba informací, informační věk… tak dlouho jsem chtěl zjistit, co ta slova znamenají, až jsem se stal jejich součástí. Po pár letech práce v Public Relations (PR) jsem propadl do stavu silné deprese. Ohýbání informací PR metodikou je do určité míry zábava.
Přesněji do té míry, než člověk zjistí, že každým ohnutím informace, že každým pokřivením pravdy, že každou novou umělou pravdou něco ztrácím.
Časem člověk nevěří televizi, nevěří novinám, neposlouchá rádio, nehledá mezi novináři nikoho, kdo by byl „hrdinou pravdy“.
Odešel jsem od všeho. Nevěřil lidem, nevěřil sobě. Nastalo období horské dráhy života. Toto období provázela různá zaměstnání. Horská dráha? Ano. Od ředitele mezinárodní kamionové přepravy až po dělníka na stavbě mezi Ukrajinci za padesát korun na hodinu „čistá rúka, vole“ bez sociálního a zdravotního pojištění nebo barmana v herně či bezdomovce.
Hnus. Nejen, že jsem nevěřil informacím, lidem a sobě, ale už jsem nevěřil ani v sebe.
Sebevraždu jsem v ten čas považoval za rozumné řešení. Jenže jsem srab a srabem zůstanu. Když jsem tedy nemohl najít odvahu zbavit tuto společnost sebe, rozhodl jsem se, že zkusím společnost udělat takovou, v jaké dokážu žít.
Opět nastalo období článků pod pseudonymy a návrat do médií. Nyní už nikoliv na straně placených pravd Public Realetions, ale na straně novináře. Tisíce článků, stovky kauz a stovky osudů. Dobrý plat, „sláva“, prestiž… jenže…
Jenže pravda může být někdy limitovaná hranicí zájmu toho, kdo Vám za sdělení pravdy platí. Proto volný reportér a mediální poradce.
Je to drsné. Za komunikace utratím víc, než si mnoho lidí za měsíc vydělá. První den v měsíci nikdy nevím, jestli v poslední den v měsíci budu mít zaplacený nájem nebo budu nakupovat další technologie a užívat úspěchu.
A dál?
To nevím, to teprve bude…