ve své podstatě máte co do podmínek uzavření přípravného řízení, dále jeho přerušení, co do žádosti o vydání ke stíhání, dále nutnosti existence důkazu úmyslu i vyčíslení škody nebo určení závažnosti následku, který lze za škodu způsobenou v přímé souvislosti zkoumaného jednání, pravdu. Nesporně by to bylo neuvěřitelně složité a těžké.

Bezesporu jen přípravu by se podařilo dotáhnout u minima zkoumaných subjektů. Přesvědčit pak mandátní a imunitní výbor by byla taktéž práce velmi složitá a ne moc velkou vidinou úspěchu.

Ano, to máte pravdu. Je to premisa, kterou plně akceptuji a kde panuje shoda ve tvrzení, jakožto očekávaného faktu.

Poněkud Vám však „ujel“ Váš logický soud. Pokud mne nazvete bláznem, který se v životě čas od času pouští do věcí s neuvěřitelně komplikovanou cestou k jejich dosažení, souhlasil bych. Kdo mne zná osobně ví, že takové věci prostě dělám, že jsem schopen i roky hledat legitimní cesty, pokud si myslím, že je to principiálně správné a důležité. Na tvářích mých přátel byste asi také zaznamenal úsměv vyvolaný vzpomínkou na případy, kdy se mi podařilo i naděje uvažovatelné snad maximálně v setinách procenta pravděpodobnosti dotáhnout až do okamžiku, kdy se z naděje stane fakt.

Tím, že jste Vy sám definoval zákonnou cestu, kterou by bylo možné požadovaného cíle dosáhnout, jste jaksi uznal, že je taková možnost skutečně relevantní.

Jinými slovy, jste vyloučil, že bych byl populista.

Mě je úplně jasné, že je reálné shromáždit potřebné podklady s velkým štěstím tak jednou za pět let. Já si plně uvědomuji, že přesvědčit mandátový a imunitní výbor znamená s pravděpodobností 1:4 i v případě naprosto jasných a nezpochybnitelných důkazů.

Mě v žádném případě nejde o nějaké dosažení kriminalizace politiky či politiků. Ovšem, kdyby se tento malý zázrak podařilo skutečně dotáhnout až do konce. Kdyby nějaký soud pak politika uznal vinným ze spáchání takového činu a dal by mu třebas trest jednoho dne podmínky, tak to by přesně bylo to, co bych v takovém případě chtěl dokázat.

Vážený pane LOJRe,

já naprosto chápu argumentaci, kterou stavíte proti mým článkům a textům. Jsem však čím dal více v rozpacích, neb malinko ztrácím jistotu toho, že vnímáte co a o čem píšu.

To víte, i tehdy si „průměrný debilní volič“ myslel, že má právo o své zemi rozhodnout. Přitom také všichni „průměrní debilní voliči“ mohli zůstat sedět doma na prdeli, protože přece strana věděla, co je pro něj nejlepší a „průměrný debilní volič“ zde je a byl od makání, placení daní a čas od času směl jít stranu opět zvolit.

To mi připomíná toho chlapce, co se nám již nějakým rokem usadil na Hradě. To Vám byla sranda, když v roce 1990 obdivoval z balkónu občanskou odvahu a hrdinství prostých lidí a o pár let později, když lidé na ulici žádali jeho odchod z politiky, plamenně hovořil o tom, že demokracie se nesmí a nedělá na ulici.

Já Vám povím, to si pak nejeden volič musel připadat s odpuštěním jako debil.

Pokud tedy se mnou souhlasíte, že současný systém skutečně vyžaduje strukturální změnu, tak to můžeme „šoupnout“ opačným směrem. Zavedeme do ústavy deklaraci o nezastupitelnosti těch politiků, kteří jsou za volantem moci minimálně deset let.

Tím se vyhoví Vaší premise, že o dalším rozkladu financování chodu státu budou rozhodovat výlučně lidé politicky zkušení, kteří to řídí tím směrem, kam to došlo a aspoň kluci nebudou žít v té strašlivé nejistotě, že by je mohl „průměrný debilní volič“ třeba jednou za čtyři roky nahradit.

Následně pak Ti, kteří by byly ve volbách (pořádaných pro zábavu lidu) zvoleni, by měli místo v parlamentu jen na galerii, kde by měli právo mlčet.

Vlastně by nebylo úplně od věci, kdyby se ve všech českých zákonech slovo prezident nahradilo slovy Václav Klaus. Ten by pak měl nezpochybnitelné právo, vždy, kdyby se náhodou průměrnému voliči něco nelíbilo, promluvit k národu a slavnostně prohlásit: Ne, ne, né. To je hra s falešnými kartami, toto. To skutečně nebudu akceptovat.

Průměrný „debilní volič“ by si pak uvědomil svou nezodpovědnost, pochopil by, jak hluboce poškodil své milované stálé politiky, když místo poctivé práce postával v davu někde na náměstí a hned nejbližší sobotu by si svou nezbednost běžel radostně a s písní na rtech odpracovat na stavbě místní samoobsluhy v akci „Z“.

Máte naprostou pravdu. Lidé jistě nemají politikům co mluvit do jejich skvěle odváděné práce. Jo, jo. Kde jsou ty časy, kdy lidé jako já byli zcela spravedlivě odsouzeni za protistátní činnost. Byly to časy klidu a míru, kdy ti, „jenž to vše vědí lépe“ mohli klidně spát a nikdo je nenaplňoval upřímným děsem.

Za případná traumata způsobená mým nezodpovědným pisálkovstvím se omlouvám a slibuji, že dokud budu moct, tak nepřestanu. 🙂 JS

předně musím uznat, že jste mne donutil, abych si našel slovo blud. Prvně jsem sice myslel, že vaše stanovisko ukončené právě konstatováním bludu přejdu, když jsem nečekaně zjistil, že si sám pro sebe nedokážu si definovat, jakou hodnotu to uzamčení a bytí v bludu znamená. „Blud je nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality.“

Jinými slovy nejsem schopen se rozmyslet, jak vlastně mohu Vaše tvrzení ověřit či spíše jej vyvrátit. Zvládl jste mne označit za bludaře také jen na základě vlastních odhadů či i já se pokusím udržet úroveň argumentace.

Jak dopadne, až se lidé naučí používat institut místního referenda, které mj. již nějaký čas funguje, to nelze nyní direktivně tvrdit. Dovoluji si však tvrdit, že Váš popis současné Kalifornie v celku koresponduje se stavem v České republice. Ano, i zde by šlo hrdě prohlásit, že celý politický systém je pokažený.

Prostě lidé již léta řídící tuto zemi selhali. Každý den zde média a politici hovoří o tom, jak jsme na tom špatně, jak to bude ještě horší a jak se to celé nějak nepovedlo. Řekneme-li A, je tedy třeba říct B. Osobně si myslím, že strach politiků z možného odvolání by byl řešením. Nevím, jak moc vnímáte skutečnost, že vlastně říkáte, nechme politikům jejich jistoty, ať mohou dále drancovat Česko. Nepokoušejme se o systémové změny, když to nyní tak pěkně nefunguje.

Nyní zpět k tomu bludu. Posílení vlivu lidí na běh věcí veřejných je možná z mé strany setrváním v jistém bludu, ale to nevíme, dokud se tak nestane.
Co však víme na základě empirické zkušenosti zcela jistě je fakt, že naši političtí matadoři zemi dovedli tam, kde je. Není tedy snad projevem vašeho setrvání bludu, když tvrdíte, že jediné správné řešení je nechat vše, tak jak je a čekat, až bude hůř, čímž by tedy podle vašeho názoru bylo dosaženo lepší cesty?

„Když lidé hovoří o ctnostech přímé demokracie, vždycky jim řeknu, ať se podívají na Kalifornii. Ta kdysi bývala jedním z nejlépe řízených států v Americe, měla zdaleka nejlepší školství, nejlepší dálnice, systémy národních parků a překrásnou kvalitu života. Po třiceti letech experimentů s přímou demokracií, tedy referendy všeho druhu, je ale dnes kalifornský státní rozpočet z větší míry zcela mimo kontrolu politiků; rozhodují o něm referenda a iniciativy. Takže dnes má Kalifornie největší rozpočtový schodek v historii a její guvernér stojí na pokraji odvolání prostřednictvím dalšího referenda. Celý politický proces je pokažený. Dívám se tedy na Kalifornii a říkám si – tak takhle nějak vypadá budoucnost, která nefunguje.“